Vilcacora - Uňa de Gato vnitřní kůra

Detailní popis produktu

Vilcacora, ve španělštině známá jako Uňa de Gato(v překladu „kočičí dráp”), je královnou mezi peruánskými bylinami a jednou z hlavních složek všech fytoterapeutických kúr.

Vilcacora je rostlina původem z Jižní Ameriky, konkrétně z oblasti Peruánských And. Popínavá rostlina někdy označovaná za liánu, dorůstající délky 30 m, dosahuje své zralosti až po cca 20 letech. Teprve tehdy je Uňa de Gato vhodná pro fytoterapeutické využití. V tradičním léčitelství domorodých kmenů Jižní Ameriky je vilcacora známa již 2 000 let. Pro západní svět byla objevena až v r. 1972 příběhem uzdraveného plantážníka Dona Luise, kdy se začala prodávat po celé Latinské Americe. V r. 1974 začala na objasnění farmakologických vlastností systematicky pracovat rakouská výzkumná skupina s Klausem Keplingerem.

Dávná legenda největšího peruánského domorodého kmene Asháninka vypráví o vilcacoře příběh jejího nalezení takto: Lovec kmene Asháninka se vydal do pralesa zajistit potravu pro svou rodinu. Po dlouhém a namáhavém lovu byl však stále bez jediného úlovku. Pralesem se potácel jen ze zbytku svých sil, když vtom zahlédl pumu, jak svými drápy rozdírá liánu a pije mízu, která z ní vytéká. Poté puma naplněná novou silou ulovila srnce. Lovec následoval příkladu pumy, také se napil mízy zázračné liány a usnul. Po probuzení zjistil, že je plný síly a ihned ulovil velkého pásovce. Od těch dob je vilcacora uznávaná jako svatá rostlina. Asháninkové věří, že objevení vilcacory není náhoda, nýbrž jim ji ukázal bůh, a to prostřednictvím pumy, kterou od té doby přestali lovit a začali uctívat.

Možná díky této legendě nese vilcacora ve španělštině název Uňa de Gato. Spíše je však název odvozen od zahnutých trnů rostoucích na liáně, které svým vzhledem připomínají právě kočičí drápky. Ze všech rostlin rodu Uncaria jsou však pouze dvě (Uncaria guinansis a Uncaria tomenthosa) užívány ve fytoterapii, z toho Uncaria tomenthosa obsahuje účinnější látky a pro svůj větší rozsah použití je preferovaná.

Použití:

Užívání vilcacory má význam především pro náš imunitní systém. Podporuje jeho způsobilost k přirozené obranyschopnosti. Pozitivně totiž působí na proces fagocytózy. Tento imunitní systém brání rozšíření v těle nežádoucích cizích látek a pohlcuje staré nebo poškozené buňky.

Vzhledem k imunostimulačním vlastnostem je proto nevhodné užívat vilcacoru po transplantaci orgánů či při graviditě. Vilcacora by totiž mohla podpořit domněnku imunitního systému našeho organismu, že se jedná o tělu cizí buňky a mohla by mít snahu tyto cizí buňky zlikvidovat.

Mezi další uváděné pozitivní účinky Uncaria tomenthosy patří udržování zdraví našich kloubů. Především starší lidé nebo lidé přetěžující své klouby, např. při některých sportech, by měli užívat vilcacoru jako doplněk svého životního stylu.

FAQ:

Proč nedodáváme kůru nasekanou na jemnější vlásečnice?

Je to z toho důvodu, že vilcacora dosahuje zralosti až po cca 20 letech růstu, do té doby neobsahuje dostatek účinných látek. Abychom my, a přes naši firmu i vy, měli jistotu, že vilcacora je dostatečného stáří, dodáváme ji nasekanou na cca 1,5cm kusy, kde je jasná tloušťka a skladba kůry. Jen tak lze datovat stáří rostliny, a tím i její účinnost. Veškeré produkty z vilcacory, které prodáváme, jsou z dospělých, a tedy účinných rostlin.

Uvolní se z větších kusů vilcacory stejné množství účinné látky jako z vlásečnic?

Odpověď zní: ano. Po 20 minutách varu je odvar z byliny hotov, což lze zjistit z jeho plné barvy a silné chuti. Bylina je takto připravována po staletí.

Složení:

100% Uncaria tomentosa

Země původu: Peru

Dávkování a příprava:

Jednu lžíci sušené kůry vložit do jednoho litru studené vody, přivést k varu a nechat vařit na mírném ohni 15–20 min. Odcedit a pít 3× denně sklenku odvaru.Odvar je barvy červené s viditelnou jiskrou a čistotou.

Upozornění: Neslouží jako náhrada pestré stravy. Nepřekračujte doporučené denní dávkování. Ukládejte na bezpečném místě mimo dosah dětí. Není vhodné pro těhotné a kojící ženy, děti, páry snažící se o početí a pro osoby po transplantaci orgánů.